Aktuality

Rybaření je záliba i sport spočívající v lovu ryb na udici. Někdy se označuje také pojmem rybolov, ačkoliv tento termín může znamenat i průmyslový odchyt či výlov ryb z moří a rybníků. Rybaření je založeno na přirozené potřebě ryb přijímat potravu. Účelem je přimět rybu, aby spolkla nástrahu, v níž je ukrytý háček. Nástrahy mohou být i umělé.

Rybáře v České republice sdružují organizace Český rybářský svaz (ČRS) a Moravský rybářský svaz (MRS), které také obhospodařují většinu rybářských revírů. Postupně roste počet rybníků, kde rybníkáři zájemcům za poplatek umožňují lov ryb na udici.

Historie

Ryby pomocí udic s háčky chytali již starověcí Číňané, Egypťané, Řekové a Římané. Ale také američtí indiáni, kteří vynalezli umělé dřevěné rybky. Naproti tomu umělé mušky jsou poprvé doloženy ve 2. stol. v Thrákii. Dávnou tradici mají i kovové třpytky, nejstarší doklady jsou datovány do 11. století.

První kniha o sportovním rybolovu, The Treatyse on Fysshynge with an Angle, byla napsána v Anglii roku 1496 a její autorkou byla řádová sestra Juliana Bernersová. Větší proslulosti však dosáhl spis The complete Angler od Isaaca Waltona z roku 1653. Ryby se v této době chytaly pouze na bič, tj. s prutem bez navijáku. Již v alžbětinské Anglii však byly známy různé tvary splávků a dokonce i teleskopický rybářský prut. Naviják byl vynalezen rovněž v Anglii na konci 17. stol. a jeho vzorem byl rumpál. Vynález navijáku předznamenal velký rozvoj sportovního rybaření v 19. stol. V českém prostředí se sportovní rybolov rozvíjel až od 19. stol. Málokdo ví, že nadšenou rybářkou byla operní zpěvačka Ema Destinnová.

Na rozdíl od myslivosti se rybářské motivy příliš neuplatnily v evropském výtvarném umění ani ve vážné hudbě. Naproti tomu v čínském a korejském umění jsou obrazy rybářů časté. Více se rybářské motivy uplatňují v literatuře, v českém prostředí např. v díle J. Mahena, O. Pavla a J. Tomečka.